Strukturální adaptace hrtanu na vibrační zátěž


Structural Adaptation of Vocal Fold on Vibrating Stress

The authors concentrated on a study of human vocal folds microstructure. Enlargement of knowledge about architecture of human’s larynx vocal folds could increase the possibilities of diagnostics and health procedures. The aim of the study was to extend understanding of the laryngeal microstructure in term of vibrating stress. The authors used the elaboration microscopic cuts from different parts of glottic’region and various painting systems. In the centre of authors interest were structures with tight relation to ability (human larynx) of high tolerance to extreme vibrations during speaking or singing. Before we knew special formations of vocal folds which are adapted on high stress (special epitel edge of focal fold, spiral vessels, complicated architecture of Reinke space (submucosal layers) or macula flava anterior and posterior). The autors have detected same others, such as unequal distribution of elastic componen of the fibrous tissue. Its high concetration near the margin of muscle helps to protect it. Heterogenous distribution of vessles with the highest density are in close submucosal space. They found intermediary epittel in of mucosa anterior commisure of the vocal folds. It is important for an origin tumor diseases.

Key words:
glottis, vocal fold, morphology, adaptation, mechanical stress, microscopic sturcture.


Autoři: M. Kracík;  D. Slížová 1;  O. Krs 1
Působiště autorů: Odděle ORL, chirurgie hlavy a krku, Oblastní nemocnice Jičín, a. s., Jičín primář MUDr. M. Kracík Ústav anatomie LF UK, Hradec Králové ;  přednostka doc. MUDr. D. Slížová, CSc. 1
Vyšlo v časopise: Otorinolaryngol Foniatr, 56, 2007, No. 3, pp. 152-156.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Autoři se zaměřili na studium mikrostruktury hlasových řas lidského hrtanu. Prohloubení znalostí o stavbě hlasového orgánu může rozšířit možnosti diagnostických i léčebných postupů. Cílem studie bylo rozšířit znalosti o mikroskopické stavbě hrtanu z hlediska funkčního zatížení. Autoři použili zpracování a interpretaci mikroskopických obrazů různých druhů histologického a histochemického barvení jednotlivých řezů z glottické oblasti. Zvýšenou pozornost autoři věnují strukturám, které mají úzký vztah ke schopnosti hrtanu odolávat extrémnímu zatížení při mluvení či zpěvu. Známé formace, které jsou obrazem adaptace na zvýšenou zátěž vibracemi (dlaždicový epitel hrany hlasové řasy, vinuté cévy ve stromatu lamina propria či macula flava anterior a posterior) jsme rozšířili o několik dalších. Jde především o nerovnoměrnou distribuci vláken elastiky, jejichž akumulaci jsme pozorovali v oblastech přechodu podslizniční vrstvy a svalů hlasové řasy. Důležitou roli hraje i nehomogenní distribuce cév, jejichž nejvyšší koncentrace je pod sliznicí. Výskyt přechodové zóny dlaždicového epitelu v epitel respirační v přední komisuře může hrát zásadní roli při vzniku novotvarů této oblasti glottis (16, 17, 22).

Klíčová slova:
glottis, hlasová řasa, morfologie, adaptace, mechanické zatížení, mikroskopické řezy.

ÚVOD

Hlas je jeden z nejdůležitějších komunikačních prostředků, kterými člověk disponuje. V posledních letech se výzkum hlasu zintenzivňuje v závislosti na pochopení důležitosti komunikace ve vývoji jedince i společnosti. Zároveň se velmi rychle vyvíjí technika umožňující hlubší výzkum lidského hrtanu, jeho hlasové funkce i morfologické stavby (21). Moderní práce na  téma mechanické zátěže hrtanu ukazují, jak extrémnímu zatížení je při prostém mluvení vystavena zejména hlasová řasa. Především vibrační zátěž tak vyžaduje odpovídající přizpůsobení tkání hrtanu, nejvíce hlasové řasy.

Vinuté cévy, macula flava anterior a posterior, přechod epitelu respiračního v dlaždicový (15, 25) na hraně hlasové řasy jsou již  známé morfologické projevy přizpůsobení hlasové řasy extrémnímu  zatížení. 

MECHANICKÉ NAMÁHÁNÍ GLOTTIS VIBRACEMI

Původní záměr vyjádřit výši námahy jednoduchou rovnicí se ukázal jako velmi složitý problém. Pouze díky novějším pracím, které se zabývají mechanikou tvorby hlasu, jsme mohli definovat míru zatížení hlasové řasy. Z těchto hodnot jsme pak vycházeli při vysvětlení jejích některých zvláštností.

Titze a Švec ( 23, 24) zavádějí několik nových veličin, kterými popisují míru zatížení  hlasové řasy. Jako základ použili hygienickou normu pro práci s vibračními nástroji užívanou v  USA.

  1. „Distance doses” je součet oscilační trajektorie v metrech, která představuje bezpečnou „dávku” pro práci s vibračními nástroji. V běžné praxi je stanovena na 520 metrů. Běžná komunikace tak představuje dávku podstatně vyšší, 2893 metrů, tedy asi pětinásobek.
  2. Další sledovanou hodnotou  základních veličin je  „time dose” (časová dávka), tj. akumulovaná doba fonace v určitém časovém období. V experimentu bylo během 12 hodin naměřeno 5082 sekund (cca 1,5 hodiny) fonace.
  3. Veličinou, která upřesňuje pohled na zátěž hlasové řasy při  komunikaci, je „cycle doses”, počet jednotlivých cyklů vibrací ve vztahu k časové ose. Podrobné studie ukázaly složitost pohybu jednotlivých vln při uzávěru glottis ze subglotické oblasti přes hranu a do oblasti su-praglottis.  Každý takový uzávěr představuje konkrétní mechanickou námahu třecích ploch hlasových vazů, při kterých vzniká mimo jiné i tepelná energie. Schéma 1. zobrazuje postup „vlny” po sliznici hlasových vazů v rámci jednoho uzávěru hlasové štěrbiny. Při cca 90 minutách fonace v průběhu 12hodinového intervalu tak proběhne 722 208 cyklů. Podle předběžných měření prodělají hlasové řasy během dne více jak milion cyklů. 
  4. Objem vibrujících  tkání při fonaci se blíží 1 cm3. Z této hodnoty pak vychází hodnota vztažená k namáhání hlasových řas. „Dissipated  energy dose” - dávka  rozptýlené energie vyjadřuje přebytek tepelné energie, který vzniká při tření hran hlasových vazů.
  5. Poslední hodnotou je vyzářená dávka energie. „Radiated energy dose” je naměřená celková dávka energie vycházející z úst při fonaci na základě měření  SPL (sound pessure level).

Schéma 1. Glotický cyklus.
Schéma 1. Glotický cyklus.

Hodnoty naměřené při průměrné konverzační zátěži hlasových řas jsou překvapivě vysoké. Přizpůsobení tkání hrtanu této extrémní námaze tak nutně zasáhne všechny strukturální složky glottis. 

METODY

Struktury hrtanu byly sledovány v mikroskopickém obraze (zpracováno 13 kadaverů bez známek event. předchozí nemoci). Schematicky jsme vyšetřovali přední komisuru (1) v horizontálních řezech, membranózní část hlasové řasy ve vertikálních řezech.

K barvení jednotlivých řezů jsme užili klasické metody histologického barvení (orcein-indigokarmín, hematoxylin-eosin, resorcin-fuchsin), histochemické metody (acetylcholinesteráza, alkalická fosfatáza, dipeptidyl-peptidáza IV) a také imunohistochemické metody využívající nejmodernější monoklonální protilátky (monoklonální anti-human myší CD 34, collagen IV, anti-vimentin V9-IgG1). 

VÝSLEDKY

STRUKTURÁLNÍ ADAPTACE HLASOVÉ ŘASY NA EXTRÉMNÍ ZÁTĚŽ

V krátkém shrnutí podáváme přehled nejznámějších adaptací na mechanickou zátěž. Volné zavěšení skeletu pomocí pružných tkání zajišťuje dostatečnou pohyblivost celého hrtanu (9). Další důležitou strukturou je vybavení vlastní hrany hlasové řasy odolným dlaždicovým epitelem (15). Pod sliznicí nalézáme nárazníkové zóny macula flava anterior a posterior (7). Vinuté cévy jsou též obrazem adaptace na specifikou  funkci hrtanu (6). Řídké pojivo podslizničního prostoru umožňuje „běh” vln při fonaci.

Podrobným zkoumáním různých mikroskopických řezů hlasovými řasami v odlišných  rovinách a v různých barveních jsme nalezli ještě další morfologické zvláštnosti mikroskopické stavby hlasové řasy.

  1. Žlázky jsou velmi volně umístěny v podslizničním prostoru (8, 20). Vývodová část těchto žlázek je patrně jejich jediným významným kotevním bodem. Hutná tkáň je odlišná od struktury řídkého okolního vaziva, a tudíž  setrvačnost při fonačních vibracích neumožní jejich pevnější uložení, fixaci k okolí (obr. 1).
  2. Výrazná koncentrace cévních elementů těsně pod epitelem v lamina propria superficialis  (13, 14) je též strukturální adaptací na extrémní zatížení tkáně vibracemi. Chronicky namáhaná nevelká oblast hrtanu jistě potřebuje dostatečný odsun metabolitů a přísun živin pro reparativní pochody, které  musí probíhat ve větším rozsahu. Při fonaci dochází  také k vytváření třecího tepla (dissipation energy doses). Teplota však vzrůstá minimálně. Autoři to vysvětlují ochlazováním proudícím vzduchem v glottis a cirkulací krve (obr. 2).
  3. Na obrázku 3 je vidět nahromadění elastických vláken  na přechodu mezi nejhlubší vrstvou lamina propri  (pod ligamentum vocale), která rozšiřuje “nárazníkový” systém  macula flava anterior a posterior a chrání tak sval proti poškození vibracemi.
  4. Nehomogenní distribuce cév v m. thyreoarytenoideus a m. vocalis je patrná na obrázku 4. Větší koncentrace cév je periferně, tedy v zóně menších vibrací a objemových změn svalů (12).
  5. Dlaždicový epitel v oblasti hrany hlasové řasy končí ventrálně přibližně v místě macula flava anterior. Ve střední čáře spolu dlaždicové epitely nekomunikují, jsou odděleny respiračním epitelem (obr. 5). Tato skutečnost je tedy obrazem adaptace pouze té namáhané oblasti hlasové řasy v oblasti mezi macula flava anterior a posterior. Naopak, úponové oblasti přední a zadní komisury jsou opět  kryty již epitelem víceřadým cylindrickým s řasinkami, který tak zajišťuje transport  hlenu směrem k trávicímu systému (3). 

Obr. 1. Volné uložení žlázek v submukózním prostoru hlasových řas
Volné uložení žlázek v submukózním prostoru hlasových řas

Obr. 2. Nahromadění cévních elementů ve sliznici hrany hlasové řasy.
Nahromadění cévních elementů ve sliznici hrany hlasové řasy.

Obr. 3. Větší koncentrace elastiky při okraji svalu v nejhlubší části lamina propria.
Větší koncentrace elastiky při okraji svalu v nejhlubší části lamina propria.

Obr. 4. Větší hustota cévní sítě na periferii svalu v blízkosti chrupavky.
Větší hustota cévní sítě na periferii svalu v blízkosti chrupavky.

Obr. 5. Přechod rohovatějícího dlaždicového epitelu hrany hlasové řasy (malé šipky) v respirační epitel (velké šipky) v oblasti přední komisury glottis.
Přechod rohovatějícího dlaždicového epitelu hrany hlasové řasy (malé šipky) v respirační epitel (velké šipky) v oblasti přední komisury glottis.

DISKUSE

Morfologické zvláštnosti  hrtanu jsou podmíněny jeho adaptací na extrémní zátěž. Autoři zabývající se výzkumem lidského hrtanu postupně odkrývají míru jeho zátěže. Mnoho nových poznatků je již využíváno v moderní praxi. Např. videokymografie (19) přehledně v grafické formě zobrazuje normální stav hlasových řas i jejich patologické změny. Ke konečnému pochopení všech patologických procesů v oblasti hlasivky mají lékaři ještě daleko. Postupně však pronikají do větší hloubky poznání struktur hlasových vazů, a tím i jejich funkce a následně i patologie. Je potřeba interpretovat získaná data vzhledem k souladu funkce a struktury. Teprve poznání míry zatížení hlasových řas při jejich běžné funkci umožnilo vyzdvihnout zvláštnosti struktur, které jsou adaptací ovlivněny.

Různé hustoty tkání jednotlivých struktur mají i různé fyzikální vlastnosti, včetně setrvačnosti. Objemové změny podslizničního prostoru hlasové řasy jsou v různých fázích kmitu výrazné. Žlázové elementy však  těmto změnám nepodléhají. Proto je jejich uložení (mimo vývodové oblasti) velmi volné. Vliv na potřebnou poddajnost podslizničního vaziva je díky tomu minimální.

Vyšší koncentrace cévních struktur v těsné blízkosti dlaždicového epitelu hlasových řas má též funkční opodstatnění (5). Jde vlastně o nejvíce namáhanou oblast glottis, tudíž zde vzniká potřeba  rychlejší látkové obměny, která zajistí stabilní prostředí vhodné k reparačním změnám a k odvedení přebytku energie ve formě tepla.

Svaly (m. thyreoarytenoideus a m. vocalis) si musí zachovat velmi úzký kontakt s hlasovým vazem. Koncentrace elastických vláken mezi ligamentum vocale a svaly jistě není anatomicky oddělitelnou strukturou. Odpovídá potřebě aktivních objemových změn při svalové modulaci hlasu a relativní rigiditě hlasového vazu. Také je odpovědí na potřebu chránit struktury svalu před silnými vibracemi hlasového vazu. Tomu odpovídá i nerovnoměrná distribuce cévních elementů na jednotlivých řezech kolmých k ose hlasové řasy. Do jaké míry by mohla být tato vrstva elastických vláken bariérou ovlivňující šíření patologických procesů ve strukturách hrtanu lze zatím pouze spekulovat (10, 11).

Dlaždicový epitel, kryjící kontaktní plochy hlasivky, není pouze v oblasti zadní, ale i přední komisury. Místa přechodu dlaždicového epitelu v respirační jsou považována za nejpravděpodobnější místo vzniku potencionální neoplázie (18). 

ZÁVĚR

Morfologie hrtanu je díky jeho důležitosti jako komunikačního prostředku zkoumána do velkých podrobností. Je velmi obtížné objevovat v takto probádaném terénu nové skutečnosti. Díky novým výzkumům, které lépe objasňují hlasovou  funkci hrtanu, jsme měnili i úhel pohledu na zkoumané oblasti. Asi také proto jsme si všimli vlastností struktur, které bychom jinak považovali za nepodstatné. Věříme, že naše nálezy mohou být inspirací k dalším výzkumům aplikovatelným již v praxi. 

Došlo 24. 4. 2007

MUDr.Martin Kracík

Odd. ORL, chirugie hlavy a krku

Bolzanova 512

506 01  Jičín

e-mail: martin.kracik@nem.cz 

 

Zdroje

1. Andrea, M.: Vasculature of the anterior commissure. Ann Ottol, 90, 1981, s. 259-264.

2. Arnold, M. A., Bryce, D.: Arnold’s glossary of anatomy. The University of Sydney - Anatomy and Histology, dostupné na: http://www.anatomy.usyd.edu.au/glossary.

3. Bagatella, F., Bignardi, L.: Morphological study of the laryngeal anterior commissure with regard to the spread of cancer. Acta Otolaryngol., 92, 1981, s. 167-171.

4. Barcelowiak, A., Kruk-Zagajewska, A.: Structure of the larynx anterior commissure and its role in spread of malignant neoplasms. Otolaryngol. Pol., 58, 2004, s. 493-496.

5. Beck, C., Mann, W.: The inner laryngeal lymphatics. A lymphangioscopical and electron-microscopical study. Acta Otolaryngol., 89, 1980, s. 265-270.

6. Franz, P., Aharinejad, S.: The microvasculature of the larynx: a scanning electon microscopy study. Scanning Microsc., 1, 7. 1994, s. 125-130.

7. Gould, W. J., Sataloff, R. T., Spiegel, J. R.: Voice surgery. St.Louis: Mosby-Year Book, Inc., 1993, 367 s.

8. Holibková, A: Development and topography of laryngeal glands. Acta UP Fac. Med. Olomouc, 90, 1979, s. 123-139.

9. Hybášek, J.: Choroby hrtanu. 1.vyd., Praha, Zdravotnické nakladatelství, 1950, 128 s.

10. Kirchner, J. A.: What have whole organ sections contributed to the treatment of laryngeal cancer? Ann. Otol. Rhinol. Laryngol., 1989, s. 124-127.

11. Kirchner, J. A., Carter, D.: Intralaryngeal barriers to the spread of cancer. Acta Otolaryngol., 103, 1987, s. 503-513.

12. Kočová, J., Klima, M., Slípka, J., Kirschenbauer, I.: Comparative morphology of the blood and lymph vessels of mammals. Plzeň. lék. Sborn., 72, 1999, s. 55-58.

13. Laitakari, J., Nayha, V., Stenback, F.: Size, shape, structure and direction of angiogenesis in laryngeal tumor development. J. Clin. Pathol., 57, 2004, s. 394-401.

14. Nakai, Y., Masutami, H., Moriguchi, M., Matsunga, K., Sugita, M.: Microvascular structure of the larynx. A scanning electron microscopic study of microcorrosion casts. Acta Otolarygnol. Suppl., 486, 1991, s. 245-263.

15. Paulsen, D. F.: Histology & Cell Biology. 4.vyd., Lange Medical Books/McGrawe-Hill, 2000, 415 s.

16. Pearson, B. W.: Laryngeal microcirculation and pathways of cancer spread. Laryngoscope, 85, 1975, s. 700-713.

17. Pfreundner, L., Pahnke, J., Desing, A., Schndel, M.: Systematic analysis of cervical lymph node metastasis of larynx and hypopharynx carcinomas - a clinical comuputerized tomography study. Special reference to extension of the primary tumor. Laryngorhinootologie, 75, 1996, s. 602-610.

18. Reidenbach, M. M.: Topographical anatomy and oncologic implications of the anterolateral surface of the arytenoid cartilage. Eur. Arch. Otorhinolaryngol., 255, 1998, s. 140-142.

19. Schutte, H. K., Švec, J. G., Šram, F.: First results of clinical application of videokymography. Laryngoscopy, 108, 1998, s. 1206-1210.

20. Skarzynski, H., Skarzynska, B., Deszczynska, H.: New outlook on the problem of an anatomic barier in the lymphatics of the laryngeal mucous membranae. Otolaryngol. Pol., 44, 1990, s. 57-61.

21. Slípka, J.: Morfo - funkční a klinická problematika laryngeálního komplexu. Plzeň. lék. Sborn., 73, 1999, s. 53-145.

22. Strek, P., Nowogrodzka-Zagorska, M., Miodonski, A. J., Olszewski, E.: Microvasculature of the human fetal laryngeal anterior commissure. Folia Morphol., 56, 1997, s. 223-228.

23. Švec, J. G., Popolo, P. S., Titze, I. R.: Measurement of vocal doses in speech: experimental procedure and signal processing.Logoped Phoniatr Vocal., 28, 2003, s. 181-192.

24. Titze, I .R., Švec, J. G., Popolo, P. S.: Vocal dose measures: quantifying accumulated vibration exposure in vocal fold tissues. Journal of Speech, Language, and Hearing Research, 46, 2003, s. 919-932.

25. Vacek, Z.: Embryologie pro pediatry 2.vyd., Praha, Karolinum, 1992, 314 s.

Štítky
Audiologie a foniatrie Dětská otorinolaryngologie Otorinolaryngologie
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se