Editorial

Vážené kolegyně, kolegové,

v době, kdy jsem začal psát editorial pro toto první číslo, byl hlavním problémem způsob, jak do budoucna udržet časopis na současné úrovni ve světě, kde došlo k navýšeni cen energií, tisku, distribuce, pohonných hmot, služeb a prakticky došlo k nárůstu inflace. Časopis je dnes vyráběn s náklady, které současné předplatné, jak v ČR, tak SR, nepokrývají. Proto budeme společně s členy výboru hledat cesty, jak tuto situaci řešit.

Jak nicotným je však tento problém poté, co jeden muž rozkázal a zahájil válku. Jistě, není to jediná válka v Evropě za posledních 50 let. Není to jediná válka, která se dotkne života lidí v celé Evropě a ve světě. Není to první válka, kterou někteří z nás zažijí tzv. na vlastní kůži a do které se někteří zapojí osobně se svojí pomocí. Ale dozajista je to první válka, kde jeden muž hodlá použít nukleární zbraně hromadného ničení. Tato situace je odlišná i od tzv. kubánské krize, kde atomové hlavice pluly na palubách lodí a nebyly aktivní k odpálení. Dnes na planetě pluje několik samostatných odpališť, které se řídí jen svým úsudkem a nikoli velením armády a ani velením toho jednoho muže. Dojde-li k této katastrofě použití atomových zbraní, budeme my lékaři a zdravotníci čelit těmto událostem nejen jako lidé, ale i jako profesionálové.

Jak nicotný se zdá problém zvládnout ekonomiku našeho časopisu. A právě proto bude každý z nás, nejen redakce a editoři, ale my všichni, o to usilovněji pracovat, a navíc každý pomáhat tam, kde bude třeba a podle našich možností. Katastrofa lidí na Ukrajině nemůže nechat nikoho lhostejným.

Dámy a pánové, na tomto místě mělo být přání do roku 2022 plného úspěchů, dnes napíši tedy toto: Do roku 2022 všem přeji mír a klid a zdraví. Přeji nám všem, aby vůdcové a generálové měli dost rozumu a citu a ukončili válku. Všem lidem přejme nejen zdraví, ale i klid na práci a čas na naše děti.

Za celý časopis a jeho redakci vám děkuji

prof. MUDr. Jaromír Astl, CSc.

vedoucí redaktor